neděle 28. září 2014

Souborné dílo Williama Shakespeara (zkrácená verze)

První hra z podzimního divadelního předplatného bylo Souborné dílo Williama Shakespeara ve zkrácené verzi v podání Divadelního spolku Amadis Brno. Nebylo to žádné drama, ale naprosto vynikající crazy komedie, která se nechala inspirovat texty největšího světového dramatika.

Něco málo o ději
Williama Shakespeara myslím není nutné představovat, každý ho zná - buď něco viděl nebo četl. Napsal řadu divadelních komedií, dramat, sonetů a pohádek. Ale pozor, hlavně nenapsal Mein Kampf a rozhodně nežil ve dvacátém století. To je tak, když se někomu (že, Ondřeji Buchto) pomíchají lístečky s tahákem.

Dá se za devadesát minut stihnout zahrát všechny Shakespearovy hry? V podání Kláry Havránkové, Josefa Širhala a Ondřeje Buchty se to dá a ještě se u toho budete báječně bavit.

Hodnocení
Na úvod byli diváci upozornění, že na hru přišli na vlastní nebezpečí a je jen na nich, zda vydrží až do finále. Konec konců tohle upozornění bylo myšleno smrtelně vážně, protože vzduchem létaly rekvizity jako je kytara (gumová), had (plastový) nebo třeba lebka (plastová).

Úvodní zkrácená verze Romea a Julie (Josef Širhal, Ondřej Buchta) s vypravěčkou Klárou Havránkovou přiměl diváky k smíchu, který trval nejen prvních patnáct minut, ale vydržel jim celé představení. Byly zde nečekané komediální situace (a troufám si tvrdit, že některé nebyly ve scénáři), které herci zvládli profesionálně a bez mrknutí oka. 

Titus Andronicus
Došlo i na spolupráci diváků s herci a ti se tak stali se součástí hry a rozhodně to mělo za účinek ještě větší salvu smíchu. Dokonce došlo i na únos jedné z divaček a únosce Ondřej Buchta byl Klárou Havránkovou chycen až na nádraží, kde ho stihli ještě okrást.

Ve zkrácené verzi jste mohli vidět nejen již zmiňovaného Romea a Julii, ale také Othella, Hamleta, Troiluse a Kressidu či hru Titus Andronicus a všechno v podobě, o které se vám ani nesnilo.

V představení zazněly nejen Shakespearovy verše, ale také písně za doprovodu kytary.

Obecenstvo se skvěle bavilo, herci taky, o crazy prvky tu nebylo nouze a věřím, že se všichni rozcházeli ve veselé náladě. Neutuchající potlesk byl jasnou známkou toho, že se hra divákům velmi líbila.

Informace o hře
Režie: Klára Havránková, Ondřej Buchta a Josef Širhal
Hrají:Klára Havránková, Ondřej Buchta a Josef Širhal
Premiéra: únor 2014
Zdroj fotografií: AMADIS

úterý 23. září 2014

TEDx Kroměříž/Tady a Teď

Celé sobotní odpoledne 20. září v kroměřížském Kině Nadsklepí probíhala konference TEDx. TEDx je soubor přednášek na různá témata, která jsou něčím zajímavá, poučná, zábavná. TED v překladu znamená Technology, Entertainment, Design. Za X se dosazují různá města po světě. Tato platforma k nám doputovala až z daleké Kalifornie a od roku 1984 se pravidelně setkávají lidé s různými názory.

Letošní podtitul zněl Tady a teď. Žádná minulost, žádná budoucnost, prostě žít jen přítomným okamžikem Tady a teď.

Na druhý ročník se organizátoři připravili velmi dobře. V kině Nadsklepí se od půl jedné začali scházet první návštěvníci. Byli jsme přivítáni usměvavými dobrovolníky, kteří nám u vstupu nabídli růžové sušenky ve tvaru x.

Doprovodný program
Kromě samotné konference byl návštěvníkům také nabídnut i doprovodný program - vyrobit si vlastní papírové peněženky, ochutnat veganské pomazánky a sušenky, nechat si uvařit čaj. Také jsme mohli pomocí haptické mapy zjistit, o které město či místo se jedná. Přiznám se, že můj hmat nebyl s to rozeznat, která část Kroměříže je na mapě znázorněná. O to víc mají můj obdiv slepí lidé, kteří se na hmat musí více než spoléhat.

U vstupu do sálu nás čekal na zdi velký papír. Nad papírem byla barevná legenda - témata, která bychom rádi uvítali na příští konferenci TEDx. Během odpoledne se postupně bílá místa zaplňovala, až vznikla barevná mozaika.

Konference Tady a Teď
Během měsíce srpna a září organizátoři na svých stránkách postupně zveřejňovali řečníky, kteří budou na pódiu vystupovat. Jednalo se o lidi z různých oborů a právě to konferenci dělalo poutavou a zajímavou. Kde jinde se může dohromady potkat soudkyně s operní pěvkyní a psychologem? Přece tady a teď.

TEDx zahájila dvojice sympatických moderátorů v podobě Hanky Sedlákové a Luďka Strašáka. Bylo vidět, že si moderování užívají a byli skvěle sehraní a báječně se doplňovali.

V každém ze tří bloků se pouštěly ze záznamů Ted Talky z různých zemí, např. jak nechat dělat naše děti nebezpečné věci.

KATEŘINA ŠIMÁČKOVÁ, ústavní soudkyně
Lze skrze právo dosáhnout spravedlnosti?

Paní Šimáčková byla velice sympatická a její projev zahájil celou konferenci. Řešila v něm, zda lze právem dosáhnout spravedlnosti? Docela těžká otázka, dalo by se říct. Soudce musí být nestranný, férový, musí své konečné rozhodnutí vysvětlit a nesmí rezignovat na spravedlnost. Svoji řeč soudkyně ukončila krásnou myšlenkou: "Všichni musíme v sobě pěstovat cit pro spravedlnost. Avšak mnohem víc než spravedlnost je otevřené dobré srdce."


MARTIN ZVONAŘ, kineziolog
Chůze, jak ji neznáme

Chůze patřila k odvěkým dopravním prostředkům. V zemích jako je Indie či Pákistán však stále patří ke stěžejním dopravním prostředkům. Oproti tomu v Americe se lidé častěji přemisťují svými auty i na krátké vzdálenosti. Tento trend se začíná objevovat i u nás.

Stále častěji se projevuje vliv módy a nefuknční obuv na stav chodidel. Tyto vlivy mohou vést k tomu, že příští generace bude mít jinou stavbu chodidla. Dát do pořádku klenbu trvá stejně dlouho jako její zničení. Klenba funguje jako tlumič - pokud nepracuje správně, může poškodit kyčle či klouby.

Na demonstrativním pokusu se dva dobrovolníci prošli po koberci, který byl zakončený deskou, jež má v sobě zabudovaný složitý program. Pomocí tohoto programu se dá zjistit, zda pacient nemá nějakou vadu klenby.

JAN NAVRÁTIL, hudebník, kytarista
Creative Moments

Příjemná hudební vložka, improvizace,která vznikla právě teď a tady. Jan Navrátil působí v řadě divadel, orchestrů či kapel. Kroměřížský rodák se proslavil zejména působením v kapele Zabillow.
PETR KREJČÍK, výlety z komfortní zóny
Za hranicí komfortu

Každý z nás žije v nějakém stereotypu. I Petr Krejčík. A aby ten stereotyp změnil, dává si různé výzvy, ať už malé nebo ty obtížněji splnitelné. Příkladem může být to, že třeba nebude mačkat žádná tlačítka nebo si v posteli lehne obráceně či místo pravé ruky používal levou. Tyto drobné výzvy mu zpříjemňují den a také mu zvyšují sebevědomí.

Pořádá také výlety z komfortní zóny, kdy se sejde skupina lidí, většinou introverti, a plní úkoly, např. pochválit tamtomu pánovi oblek, či tamté paní kabelku nebo účes.

Na svém blogu nestereo.cz dává nejen různé tipy na netradiční věci, ale také články o tom, jak maličkostmi mění svůj stereotypní den.

JAROSLAV DOLEŽEL, profesor buněčné biologie a genetiky
Pšenice a její tajemství

Věděli jste, že má pšenice nějaké tajemství? A že bylo téměř rozluštěno? Nevěříte? Tak to jste měli poslouchat zajímavé vyprávění pana Doležela o tom, že se výzkumy po celém světě snaží rozluštit genetický kód pšenice.

Pšenici jako takovou známe z období 10 tis. let před naším letopočtem. Vznikla křížením rostliny dvouzrnky plané a mnohoštětu Tauschova a nyní, o několik tisíc let dopředu vědci pádají po tom, aby mohli vyšlechtit pšenici, která bude odolná vůči škůdcům a chorobám. V pšenici se totiž skrývají velké výživové hodnoty a mohla by tak částečně zamezit nedostatku potravin.

ANDREA KALIVODOVÁ, operní pěvkyně
Terapie láskou

Rodina Andrey Kalivodové se často stěhovala, nakonec zakotvila v Brně. Rodiče ji směrovali k různým směrům, co by mohla v budoucna dělat, ale ona si nakonec zvolila zpěv. Dostala se až do Národního divadla, ale byla to velmi těžká cesta.

V roce 2012 onemocněla nezhoubným nádorem na mozku, operace, kterou podstoupila byla úspěšná a ona se postupně vrátila zpět do normálního života. Přesto však cítí, že něco není v pořádku. Je sama, rozešla se se svým mladším přítelem. Znovu se jí vrátila únava a jednoho dne dostala záchvat. Bylo štěstí, že zrovna byla na veřejném místě, protože kdoví, jak by to dopadlo, kdyby tehdy zůstala sama v bytě.

Naštěstí všechny testy v nemocnici vyšly negativně a další štěstí, které ji potkalo, byl muž, za kterého se provdala a právě v tuto chvíli je těhotná a moc jí to sluší. Je spokojená, naplňuje ji radost z čekání na svého potomka. Našla tak smysl svého života.

JANA BABINCOVÁ, umělkyně a lektorka
Cesta kódu

Jana Babincová kreslí originální obrazy. Pomocí kódu šifruje do svých obrazů texty, hudbu či tanec. Každá barva má svoje písmeno či tón. Poslední prezentace, kterou nám umělkyně ukázala, byla hudba, kde byla zakódován text, jež četla.





IVO ZELINKA, výsadkář
Fakta a mýty o vztahu Čechů k jejich armádě

První otázka, která zazněla, byla, jestli známe osobně nějakého vojáka. Ruku zvedla asi čtvrtina diváků. Tak se nám představil Ivo Zelinka, výsadkář, který byl několikrát na misi v Afghánistánu. Předestřel nám pět mýtů, které si Češi myslí o armádě a vzápětí nám je vyvrátil.

Věděli jste, že si vojáci na misích přijdou na až na 80 tis. Kč k výplatě? Předpokládám, že by se to většině z nás asi líbila. To byla další  hlasovací otázka. Ruku zvedl skoro celý sál. Ivo Zelinka ale nám ale vysvětlil, že vojáci jsou odloučeni od svých 6 - 9 měsíců, na misi neexistují volné víkendy a práce nekončí po osmi hodinách, protože nepřítel nikdy nespí. Následně nás vyzval k dalšímu hlasování, zda by se nám takové peníze stále líbily? Ruku zvedlo minimum diváků.

Ivo Zelinka se s námi rozloučil otázkou, kterou začínal: "Až se vás někdo příště zeptá, jestli znáte osobně nějakého vojáka, doufám, že řeknete všichni ano." A neodešel po schodech, ale stylově seskočil z pódia.

GABRIELA ZEZULKOVÁ, lektorka jógy
Učit se být tady a teď

Určitě se každému z nás stalo, že se bavil s druhým člověkem a najednou se přistihl, že myslí na něco úplně jiného, jestli třeba má už navařeno, jestli zavřel okna a jestli ... Stává se to každému z nás a právě jóga učí se soustředit. Malé děti mají tu výhodu, že nemají tak velké starosti jako dospělí a vše dělají na 100% - hrají si naplno, soustředí se naplno a cvičí naplno.

Dětská jóga je jiná než jóga pro dospělé. Pozice vychází z názvů zvířat, inspirace se hledá v přírodě, děti si vymýšlí nejen nové názvy, ale i polohy. Cvičení je plné her a fantazie.

Na závěr se k paní Zezulkové připojilo pět malých jogínků a všichni nám společně ukázaly pozdrav sluníčku. Děti byly všechny šikovné a vysloužily si velký potlesk.

MARTIN LOUČKA, psycholog
Paliativní péče: O životě před smrtí

Při následujícím tématu publikum zvážnělo. Paliativní péče se bude týkat každého z nás. Co to vlastně je ta paliativní péče? Je součást medicíny a zajišťují ji nemocnice, hospice a domácí prostředí. Paliativní péče je postavená na třech principech: pacient nebude trpět nesnesitelnou bolestí; bude zachována jeho důstojnost; nebude umírat osamocen. Paliativní péče není jen pro pacienty, ale i pro členy rodiny umírajícího člověka.

U nás však paliativní péče není tak běžná jako ve světě a doktor s paliativní atestací je u nás vzácností. Co však můžeme udělat my? Vědět, co to je paliatie, mluvit o smrti a umírání a podpořit - navštívit podobný hospic, zda nepotřebují pomoc. Webové stránky umirani.cz se paliativní péči plně věnují.

STANISLAV KRATOCHVÍL, klinický psycholog
Neurózy, psychoterapie a životní spokojenost

Každý z nás určitě někdy trpěl neurózou. Příznaky neurózy jsou deprese, strach, bolesti hlavy, bušení srdce, stres. Neuróza se léčí psychoterapií. Nemocní lidé se schází ve skupině a vzájemně se podporují, vciťují se do problému. Tato terapie trvá 6 týdnů.

A životní spokojenost? To je pozitivní myšlení a pozitivní chování. Závěrečné motto: "Chceš-li dostat med, nepřevrhuj úl."

Pan Kratochvíl byl hřebíkem večera, jak poznamenal moderátor a měl pravdu. Pan Kratochvíl působí velmi pozitivně a energie z něho přímo vyřazovala.

Afterparty
Po skončení konference se většina návštěvníků přesunula do kavárny Matiné, která později praskala ve švech, ale nakonec se tam dostali všichni, kdo chtěli přijít. Vládla zde uvolněná nálada, podával se zde vynikající guláš a raut, na své si tedy přišel každý.

Kolem deváté hodiny večerní došlo na krájení dvoupatrového dortu, který vypadal už na pohled opravdu lákavě a také dobře chutnal.

Mé dojmy z celé konference nelze popsat pouze několik slovy, protože to ani nejde. Byl to zážitek, který si budu pamatovat hodně dlouho, protože to bylo fantastické, skvělé, úžasné a už teď se těším na příští setkání s lidmi, kteří ví, co znamená Tady a teď.
Zdroj profilových fotografií a logo: TEDx Kroměříž

pátek 19. září 2014

Vražda na faře, Divadelní spolek Kroměříž

všudypřítomná slečna Marplová
Divadelní spolek Kroměříž zahájil svou divadelní sezonu reprízou hry Vražda na faře pod režisérskou taktovkou Ladislava Koláře. V příjemném prostředí divadelního sálu Starého pivovaru se v komorním diváckém složení odehrál jeden z příběhů Agathy Christie.

Něco málo o ději
Klasický detektivní příběh se odehrává v 50. letech 20. století na faře ve vesnici St. Mary Mead. Seznamujeme se nejen s rodinou pastora Clementa, ale i s ostatními obyvateli této vesničky. Jednoho dne farou otřese hrůzná zpráva – plukovníka Protheroea, který ve vesnici nebyl příliš oblíben, někdo zavraždil.

hádavá paní Price-Ridleyová
Na faru přijíždí inspektor Slack, jenž sice vyslýchá všechny okolo, ale výsledek nemá žádný. Všudypřítomná slečna Marplová s háčkováním v ruce však poslouchá a vnímá každou drobnost a jako vždy je její dedukce správná. Každý z podezřelých má důvod k vraždě – pastor se chce zbavit příšerného farníka, plukovníkova dcera se chce pomstít za to, že jí zakázal, aby ji malíř Redding maloval v bikinách a dokonce i slečna Marplová má motiv, protože ji plukovník chtěl vystěhovat. Podezřelých je hodně, ale vrah je jen jeden.

pastor Len a jeho žena Griselda
Hodnocení
Agatha Christie je pověstná velkým množstvím postav. Ne jinak to bylo i v této hře, kde se poprvé objevila slečna Marplová (Kateřina Nakládalová). Slečna Marplová působí velmi všetečným dojmem a na faře ji moc rádi nevidí. Když se pak na faře ještě setká s paní Price-Ridleyovou (Bohumila Hýžová), můžete se vsadit, že tak uhádané ženské jste ještě neviděly. Griseldě (Alena Susová) jde z toho hlava kolem. Ještě že má vedle sebe manžela pastora Lena (Miloslav Kuba Kuběna), muže, který je rozvážný a vždy uvažuje s chladnou hlavou.

sympatický inspektor Slack
A pak je tu plukovník Protheroe, kterého nemá nikdo rád. Když je pak zavražděn, podezření padá na všechny - na jeho elegantní ženu Annu, pubertální dceru Leticii, na malíře Lawrence Reddinga. Motiv měli i další lidé jako je nejen pastor a Griselda, ale i paní Price-Ridleyová se slečnou Marplovou.

Komediální postavou a správnou ženskou byla Mary (Romana Blažková), služebná na faře. Sice moc vařit neuměla a s úklidem se také moc nepřetrhla, ale její hlášky a občas drzé vystupování rozesmály nejednoho diváka.

Spousta postav, spousta dialogů, hlavně neztratit nit. Uhodnout vraha bylo těžké (zvláště pro mě), tipovala jsem úplně někoho jiného a hlavně Agatha Christie je skvělá manipulátorka.

Mary, služebná na faře
Herci se svých rolí poctivě zhostili a vydali ze sebe maximum tak, aby diváci byli spokojení. Při některých dramatických scénách tuhla krev v žilách a závěrečný efekt vylekal snad všechny diváky.

Britský humor v české verzi měl u diváků nemalý úspěch a potvrdil jen to, že i ve vážných hrách se dají najít vtipné dialogy.
Foto: Divadelní spolek Kroměříž


Informace o hře
Režie: Ladislav "Láry" Kolář
Hrají: Miloslav Kuba Kuběna (pastor Leonard Clement)
          Alena Susová (Griselda, jeho žena)
          Dominik Skřička (Denis, synovec)
          Romana Blažková (Mary, služebná na faře)
          Kateřina Nakládalová (slečna Jane Marplová)
          Bohumila Hýžová (paní Price-Ridleyová)
          Michaela Vachová (Leticie Protheroeová)
          Renata Kuběnová (Anna Protheroeová)
          Bedřich Mokrý (Ronald Hawes)
          Radek Svoboda (malíř Lawrence Redding)
          Radek Baštinec (dr. Haydock)
          Radek Štěpán (inspektor Slack)
          Jiří Kalmus/Jan Horák (strážník Jennings, plukovník Protheroe)
Divadlo: Divadelní spolek Kroměříž
Premiéra: 6. a 7. května 2014

Pocity Květy Pokorné


Křest útlé knížečky Pocitů Květy Pokorné byl pro mě tak trochu tajemstvím. Netušila jsem, kdo to paní Květa je a co se bude křtít. No, trošku vám kecám. Vlastně jsem věděla, že to bude křest básnické sbírky. 

V konferenčním sále Knihovny Kroměřížska se 18. září konal křest sbírky básní Pocity Květy Pokorné. V komorním složení rodinných příslušníků a známých paní Pokorné se před nás postavila drobná žena, která však svým projevem dodala spoustu energie. Vyprávěla nám o svém životě a odkud čerpala inspiraci pro svoje básně.

Biografie
Paní Pokorná pochází z Kroměříže. Její rodný dům se nachází na Velkém náměstí u Bati, který dříve sloužil jako byty pro prodavačky, obuvníky. Jeden byt patřil i Květině rodině - maminka byla kuchařka a tatínek obuvník. 

Na základní škole onemocněla a nemoc ji upoutala na lůžko, takže nemohla nikam chodit, ale vždycky se těšila na jednu věc - na děti ze školky s paní učitelkami, až jí půjdou pod oknem. A právě děti ji ovlivnily na celý život. Vystudovala gymnázium a pedagogickou školu a po jejím vystudování začala učit v mateřské škole, později převzala funkci ředitelky v Mateřské škole v Břestu. Ve své učitelské činnosti pokračovala v Blansku, kam se provdala.

I když je paní Květa nyní v důchodě, rozhodně nesedí doma s rukama v klíně. Kromě básní a prózy, kterou píše, také maluje na hedvábí, sklo, šije hračky pro děti, polštářky, také organizuje dvakrát do roka zájezdy po České republice.

Pocity
Sbírka básní Pocity Květy Pokorné jsou básně plné melancholie, poetiky a lyriky. Jsou v ní obsaženy nejen pocity, ale i starosti a vzpomínky na Kroměříž a Blansko, vzpomíná na čas, který strávila na chatě v Újezdě či na hodech v Roštíně.

Knihu vydal zlínský nakladatel Stanislav Nováček a graficky zpracoval malíř Josef Ruzselák. Součástí křestu byla i výstava obrazů Vladimíry Hlavinkové, která se nechala inspirovat některými básněmi a přesně vystihují Pocity.


ONA
Medvídek 
v kočárku hlubokém.
Zůstal jí
v neklidném stáří.

Byla snad matkou
či přítelem?
Možná
i kurtizánou.

On pak 
zůstal ji dítětem,
štěstím i starostí?

Ve vráskách
nitkou protkanou.
Plamínek ženy
dohořel.

V zastávce
"Konečná" vystoupí.
Stáří.

pondělí 15. září 2014

Sněhurka a sedm trpajzlíků, 14. 9. 2014 Starý pivovar Kroměříž

Občanské sdružení Hortus Moraviae nachystalo na podzimní část dvě pohádky pro děti. První pohádka se odehrála 14. září v divadelním prostoru klubu Starý pivovar, kam se představení přesunulo kvůli nepřízni počasí z původního místa v Podzámecké zahradě. Sál byl brzy zaplněn malými diváky a jejich rodiči, kteří si sem přišli zpříjemnit nedělní odpoledne.

Pohádku Sněhurka a sedm trpajzlíků připravilo brněnské Divadlo Koráb. Vystupují zde dva herci  ve vícerolích (Radim Koráb a Petra Klímová) a loutky v podobě Sněhurky a sedm trpajzlíků. Příběh klasické pohádky zůstává nezměněn, jen trpaslíci jsou jiní. Místo Kýchala či Prófy se trpajzlíci jmenují Kaštánek, strýček Šípek nebo Bavlnka. Každý z nich je jiný - Kaštánek mluví velmi hlasitě, strýček Šípek je Moravák, Bavlnka koktá a třeba Žalud je vysmátý. 

Jako téměř každá pohádka pro děti, i tato končí šťastně. Děti se smály, napovídaly, spolupracovaly s herci a rodiče se při narážce na "to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou" jen usmívali.  Po skončení představení děti odcházely ve veselé náladě a určitě se už těší na další pohádku.

  

pondělí 8. září 2014

Biskupská mincovna v Kroměříži

Zdroj: Kroměříž.cz
Další z technických kroměřížských památek je biskupská mincovna. Nachází se za arcibiskupským zámkem necelých 300 metrů. V areálu mincovny můžete navštívit nejen výstavu mincí a medailí, ale také mlýn a galerii Orlovnu.

V mincovně naleznete řadu mincí, medailí, dále také nástroje, které se používaly při ražbě mincí, takže různé srovnání, např. kolik denárů stály slepice, otrok či krásná otrokyně :-)

Součástí výstavy mincí je kreslený komiks s postavičkou satana pokušitele alias Poky. Vtipné dialogy doprovází každou dobovou éru a Poky se nebojí označit i první tuneláře. Pokyho má na svědomí Mgr. Petr Souška. Studoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně, poté obor scénografie na Divadelní fakultě brněnské Janáčkovy akademie múzických umění.

Ačkoliv se to nezdá, ne všechny mince jsou originály. Vystavené exponáty jsou vysoce umělecké repliky. K odlišení od originálu mají tyto mince svou vlastní autorskou značku. 

Historie mincovny
První zmínky o mincovně pochází z roku 1608, kdy město Kroměříž získalo privilegium razit mince. Všechny prameny se shodují v tom, že původní budova mincovny stála v místech, kde je nyní Arcibiskupské gymnázium. V roce 1673 mincovna vyhořela a místo ní se zřídily stáje. 

To už ale stojí nová budova v místech, kde stojí doposud. Nechal ji vybudovat Karel Lichtenštejn-Castellkorn a právě mincovna byla jeho prvním velkým činem na biskupském stolci. Místo, které bylo vybráno, není náhodné. Podle dochovaných plánů města Kroměříže (z roku 1730 a 1850) tudy protékala voda a voda byla zapotřebí. Proto roku 1665 byla postavena nejen nová mincovna, ale i mlýn - ruční ražbu nahradila ražba stroji poháněnými vodou z mlýna. V roce 1667 biskup přikoupil sousední dům a nechal zde zřídit dílnu a byt pro mincovního zámečníka.

Mincovna v době, kdy byla na vrcholu, vydělávala ročně až 200 tisíc zlatých, což znamenalo, že se za jeden den mělo vyrazit až 10 tisíc kusů tříkrejcaru (nejhojněji ražená mince). Olomoučtí biskupové neměli žádné doly na drahé kovy a proto museli pagament (neplatné, poškozené či cizí mince) nakupovat a to prostřednictvím kroměřížských židů.

Věhlas kroměřížské mincovny byl trnem v oku na císařském dvorci, protože razila více minci než císařská mincovna ve Vratislavi a kroměřížská zlatá a stříbrná mince znamenala bohatství a předčila i císařské platidlo. Postupně se ražba mincí omezovala, až v roce 1759 svou činnost ukončila.

Byl pořízen soupis veškerého zařízení a na popud Marie Terezie bylo vše odvezeno do Vídně k likvidaci. Velkou škodou je, že se nedochovala téměř žádná razidla. Jen náhodou byly objeveny tři razidla medailí biskupa Karla II. Lichtenštejna. Kroměříži se podařilo získat jejich kopie až v sedmdesátých letech.

Zaměstnanci v mincovně
Mincmistr - ředitel mincovny. Odpovídal za kvalitu ražených mincí. Na mincích byla vyražena buď jeho značka, případně značka mincovny. Pokud zemští prubéři (zkoušeči jakosti drahých kovů) zjistili, že mince neobsahuje přesné množství drahých kovů, byli mincmistři potrestáni pokutou či žalářem. Již první kroměřížský mincmistr Albrecht zlehčoval mince, konkrétně se jednalo o krejcar, tolar a půlkrejcar. Albrecht byl vypovězen z biskupských statků, jinak mu hrozila ztráta hrdla.

pregéř - člověk, který prováděl ražbu mince.
vardajn - zástupce mincmistra
mincovní písař
řezač kolků
tavič
prubéř
slévač kovů
zámečník
méně kvalifikovaný pomocný personál

Stroje v mincovně
V 17. století došlo k velké modernizaci mincovny. Zatímco stroje ve staré mincovně byly poháněny ručně, v té nové byly stroje poháněny vodou z mlýna. Tím se zefektivnila a urychlila práce. Zpráva hlavního mincmistra z 9. 4. 1760 dokládá, že k odvezení mincovního zařízení bylo zapotřebí sedmi vozů, na nich bylo třináct razících a válcovacích strojů, osm probíjecích strojů, větší počet tavících tyglíků, nářadí a velké množství razících kolků a válců.


Rekonstrukce budovy
Po zrušení mincovny v roce 1759 budova sloužila jako byty pro biskupské úředníky.

Budova stála vedle biskupského mlýna, jehož náhon vedl také pod mincovnou, proto byla posazena na dřevěných trámech a pilířích. Mlýn však v 19. století vyhořel. Po požáru byla jeho činnost zrušena a náhon odveden. Spodní voda se ztratila a kůly začaly trouchnivět. Jediný opěrný sloup uvnitř mincovny praskl (nebyl totiž celý kamenný, z kamenů byl jen skelet, uvnitř byla suť) a tím se těžce narušila statika budovy.

V sedmdesátých letech 20. století se kroměřížským numismatikům a vedení arcibiskupského zámku podařilo zajistit finance alespoň na statické zabezpečení domu. Úplné rekonstrukce se mincovna dočkala až v devadesátých letech díky založení Nadačního fondu pro obnovu mincovny. Fond podpořila řada sponzorů, podnikatelů a místní úřady. Slavnostní otevření proběhlo v květnu 1998.

Zdroj textu: brožura Biskupská mincovna v Kroměříži; Jan Videman a Dan Suchomel; ČSN pobočka Kroměříž; 2005

středa 3. září 2014

Pocta Bohumilu Hrabalovi, 1. 9. - 28. 9. 2014 Galerie Orlovna Kroměříž

V kroměřížské Galerii Orlovna můžete během měsíce září navštívit výstavu s názvem Pocta Bohumilu Hrabalovi. Spisovatel Bohumil Hrabal by se letos v březnu dožil sta let.

"S nápadem na Poctu Hrabalovi přišla pražská galerie La Femme  vloni. První výstava byla na Staroměstské radnici, ale vystavovalo se i v Budapešti, nebo v Bruselu. Výstava v Kroměříži je po Praze druhá největší. Je tu zastoupeno skoro padesát autorů na téměř osmdesáti obrazech," říká Jiří Antoš, vedoucí galerie Orlovna.

Jsou zde obrazy vytvořené olejovými či akrylovými barvami, kresby tužkou, ale třeba i koláže.

Téměř každý obraz je opatřen krátkou malířovou poznámkou, která se týká děl Bohumila Hrabala či úryvků z jeho knih. Některé jsou také vzpomínkami na spisovatele.

Výtvarníci se námětu zhostili různými způsoby - někteří ztvárnili Hrabala osobně, ale v různých podobách, někteří se zaměřili na knihy, které napsal, jako jsou Pábitelé, Něžný barbar či Postřižiny.